Rukavice na motorku a ochrana kloubů ruky

Rukavice na motorku se od běžných liší třemi věcmi: zesílenou dlaní, tvrdým chráničem nad klouby a zapínáním, které je udrží na ruce. To vše popisuje norma EN 13594, podle níž se rukavice zkoušejí a značí úrovní 1 nebo 2. Chránič kloubů má smysl jen tehdy, když leží přesně nad nimi, a proto bych při výběru začal velikostí a střihem a teprve potom řešil materiál.

Jak je postavená dlaň, hřbet a prsty

Dlaň bývá z jednoho kusu usně, nejčastěji kozinky nebo klokaní kůže, protože obě jsou tenké a přitom pevné, takže neubírají cit v prstech. V místech, kde se ruka opírá o rukojeť, bývá druhá vrstva. Sportovní rukavice mají navíc na spodní hraně dlaně tvrdý plastový kluzák. Na hřbetu se používá silnější hovězí useň nebo textil, u letních modelů síťovina.

Prsty jsou předtvarované do ohybu, aby se materiál při sevření rukojeti nekrčil v dlani. Důležité je vedení švů. Vnější švy netlačí na prsty, ale jsou vystavené oděru, vnitřní jsou schované a o něco hůř se s nimi cítí páčky. Malíček bývá u sportovních rukavic spojen můstkem s prsteníkem. Na ukazováku se běžně objevuje vodivá vsadka pro dotykový displej.

Chránič kloubů a značka KP

Chránič nad klouby záprstí je skořepina z tvrdého plastu, uhlíkového kompozitu nebo kovu, podložená pěnou. Existují také měkké chrániče z viskoelastické pěny, která je za běžných podmínek poddajná a při rychlé deformaci ztuhne. Skořepina bývá buď přišitá navrchu, nebo schovaná pod usní, což je méně nápadné a k ruce příjemnější.

Norma EN 13594 zkouší chránič úderem a měří sílu, která přes něj projde. Když rukavice touto zkouškou prošla, nese za číslem úrovně písmena KP. U úrovně 2 je chránič kloubů povinný, u úrovně 1 volitelný, takže rukavice úrovně 1 bez písmen KP zkoušený chránič kloubů nemá, i kdyby nad klouby nějakou výztuhu měla. Právě tohle písmeno považuji za nejužitečnější údaj na celém štítku.

Menší výztuhy bývají také nad klouby prstů a na vnější straně malíku. Ty norma samostatně neznačí a jejich provedení se liší model od modelu.

Co dalšího zkouší norma EN 13594

Kromě úderu na klouby se zkouší odolnost dlaně proti oděru, pevnost švů, odolnost proti dalšímu trhání a proříznutí a také síla, kterou je třeba rukavici stáhnout ze zapnuté ruky. Úroveň 2 má ve všech zkouškách přísnější mezní hodnoty a vyžaduje delší manžetu. Do úrovně 2 proto spadají hlavně sportovní a cestovní rukavice s dlouhou manžetou, krátké letní bývají v úrovni 1.

Zapínání má dvě části. Pásek na zápěstí drží rukavici na ruce a zapíná se jako první, druhý pásek stahuje manžetu kolem rukávu. Podle mě je zápěstní pásek důležitější než cokoli na hřbetu, protože bez něj rukavice při zkoušce stažení neobstojí. Za sebe bych se proto vyhnul modelům, které mají jen pruženku v lemu.

Krátká, nebo dlouhá manžeta a souhra s rukávem

Krátká manžeta končí u zápěstí a nosí se pod rukávem. Je vzdušná a rychle se obléká, mezi ní a rukávem ale při předpažení může vzniknout mezera. Dlouhá manžeta se přetahuje přes rukáv a překrývá ho o několik centimetrů. Za deště se naopak vyplatí nosit ji pod rukávem, aby voda stékající po bundě netekla dovnitř, a k tomu musí mít rukáv dostatečně široký lem.

Zda to konkrétní kombinace dovolí, záleží na zakončení rukávu, o kterém píšu v článku, čím se liší kožená a textilní bunda. Zimní a celoroční rukavice mají navíc membránu a zateplení. Každá vrstva ubírá cit, a tak se u nich hodí zkontrolovat, zda je podšívka k vnější vrstvě přichycená a při vytahování ruky se nevyvléká.

Jak změřit ruku a vyzkoušet velikost

Měří se obvod dlaně přes klouby bez palce, u některých výrobců také délka od zápěstí po špičku prostředníku. Tabulky se liší, a číslo proto slouží jen jako výchozí bod. Kožené rukavice se kupují těsnější, protože useň povolí do šířky. Do délky se nenatáhne, takže prsty musejí sedět hned.

Správně velká rukavice má při sevřené pěsti chránič přesně nad klouby a nikam ho neposouvá. Mezi prsty nezůstává volná blána materiálu a špičky prstů se lehce dotýkají konce. Sám bych rukavice zkoušel na rukojeti motocyklu nebo aspoň na trubce podobného průměru, s nataženými prsty na páčce brzdy. Doporučuji vzít si k tomu vlastní bundu a přilbu, protože teprve s nimi se ukáže, jestli manžeta pasuje k rukávu a zda jde v rukavicích ovládat hledí a zapínání helmy.

Rukavice jsou nejmenší díl a snadno se odbudou. Jak zapadají mezi ostatní kusy, shrnuje přehled, co všechno patří do motorkářské výbavy. Jako první krok stačí změřit obvod dlaně a podívat se na štítek stávajících rukavic, jakou úroveň mají a zda na něm nechybí písmena KP.

Zdroje

• EN 13594 – Ochranné rukavice pro jezdce na motocyklech, požadavky a metody zkoušení, Evropský výbor pro normalizaci (CEN)
• Návod k použití a vysvětlení značení motocyklových rukavic, Alpinestars S.p.A.
• Tabulky velikostí a popis konstrukce motocyklových rukavic, Held GmbH
• Průvodce značením motocyklových rukavic, ADAC