Systém TPMS: přímé a nepřímé měření tlaku v kolech

TPMS je systém, který hlídá tlak v pneumatikách a rozsvítí kontrolku, když v některém kole klesne. Existují dvě konstrukce. Přímý systém má v každém kole snímač, který tlak skutečně měří a hodnotu vysílá rádiem. Nepřímý žádný tlakoměr nemá a pokles odhaduje z toho, jak se kola otáčejí. Zkratka pochází z anglického Tyre Pressure Monitoring System a který typ vůz používá, prozradí návod nebo pohled na ventilek.

Přímé měření: snímač s baterií uvnitř kola

Snímač přímého systému je malé pouzdro uvnitř pneumatiky, nejčastěji přišroubované k patě ventilku. Obsahuje tlakový a teplotní senzor, čidlo zrychlení, řídicí obvod, vysílač a knoflíkovou lithiovou baterii. V Evropě vysílá na frekvenci 433 MHz. Každý snímač má vlastní identifikační číslo, podle kterého řídicí jednotka pozná, že signál patří k jejímu vozu, a ne k autu ve vedlejším pruhu.

Aby baterie vydržela roky, snímač většinu času spí. Čidlo zrychlení ho probudí, když se kolo roztočí, a vysílač pak posílá data v řádu desítek sekund až minut. Při rychlém poklesu tlaku přejde do častějšího vysílání. Vozy s lepší výbavou ukazují tlak každého kola na displeji, jednodušší provedení jen rozsvítí kontrolku.

Ventilky jsou dvojí: kovové, přitažené maticí k ráfku, a pryžové zatahovací, na kterých snímač drží šroubkem. U kovových se při každém přezutí mění servisní sada, tedy těsnění, matice, vložka a čepička. Hliníkový dřík s mosaznou vložkou nebo kovovou čepičkou rád zkoroduje, proto bych u nich zůstal u plastových čepiček.

Nepřímé měření přes snímače otáček ABS

Nepřímý systém využívá to, co v autě už je. Podhuštěná pneumatika se víc zmáčkne, její účinný valivý poloměr se zmenší a kolo se na stejné vzdálenosti otočí vícekrát. Řídicí jednotka porovnává otáčky kol ze snímačů ABS mezi sebou a hledá kolo, které se od ostatních odchyluje.

Prosté porovnání má slabinu: klesne-li tlak ve všech čtyřech kolech stejně, třeba po ochlazení, rozdíl nevznikne. Novější systémy proto navíc analyzují spektrum kmitání v signálu otáček. Pneumatika se chová jako pružina s vlastní frekvencí, která se s tlakem posouvá, a to lze sledovat u každého kola zvlášť.

Výhodou je nulová údržba a žádné díly v kolech, takže druhá sada kol nic nestojí navíc. Nevýhodou je, že systém nezná tlak v barech, reaguje pomaleji a potřebuje ujet nějakou vzdálenost, než pokles vyhodnotí. Za sebe bych ho bral jako hlídače defektu, ne jako náhradu pravidelného měření tlakoměrem.

Proč je po dohuštění nutná kalibrace

Nepřímý systém neví, jaký tlak je správný. Zná jen stav, který si uložil jako výchozí. Po každém dohuštění, přezutí nebo záměně kol mezi nápravami je proto potřeba v nabídce vozu nebo tlačítkem spustit kalibraci, po níž se během následující jízdy naučí nové referenční hodnoty. Kdo to neudělá, dostane buď planý poplach, nebo systém, který hlídá špatný výchozí stav.

Podstatné je pořadí. Kalibruje se až po nahuštění všech kol na hodnoty předepsané výrobcem vozu, ideálně za studena. Kalibrace na podhuštěných pneumatikách systém naučí považovat nízký tlak za normální. U přímého měření se nic takového nedělá, pokud vůz nemá volitelné nastavení tlaku podle zatížení.

Životnost baterie a výměna snímače

Baterie je ve snímači zalitá v hmotě, která elektroniku chrání před vlhkostí a odstředivými silami, a nedá se vyměnit. Když doslouží, mění se celý snímač. Výrobci obvykle uvádějí životnost v rozmezí pěti až deseti let podle toho, kolik vůz najezdí a jak často snímač vysílá.

Protože jsou všechny čtyři snímače stejně staré, odcházejí krátce po sobě. Dává-li jeden vědět výpadkem signálu a pneumatiky se stejně budou měnit, podle mě je rozumnější vyměnit všechny najednou, protože samotná práce s demontáží pneumatiky se jinak platí opakovaně. Stav baterie umí u většiny snímačů vyčíst diagnostický přístroj v pneuservisu.

Párování snímačů při výměně kol

Nová kola se snímači musí vůz poznat. Způsob se liší podle automobilky: některé vozy si nová identifikační čísla načtou samy během několika minut jízdy, jiné vyžadují postup spuštěný z palubní nabídky a u dalších je nutné čísla zapsat diagnostikou přes zásuvku OBD. Některá auta si pamatují dvě sady, letní a zimní, a přepnou mezi nimi sama.

Kromě originálních snímačů existují univerzální programovatelné, do kterých dílna nahraje protokol pro konkrétní model, případně okopíruje číslo původního snímače, takže vůz výměnu nepozná. Snímač přidává na jednu stranu kola hmotu, a tak se po jeho montáži kolo vždy znovu vyvažuje, jak vysvětluje text o tom, proč vzniká nevývaha.

Při pořizování druhé sady si předem zjistěte, který typ systému vůz má a jakým způsobem se snímače učí. Radím vyžádat si to od servisu značky podle čísla karoserie, protože se konstrukce měnila i v rámci jedné modelové řady. Ostatní parametry kol, na které se při výběru sady dívat, shrnuje průvodce o tom, jak číst označení ráfků na auto.

Zdroje

• Předpis EHK OSN č. 141 – systémy monitorování tlaku v pneumatikách, Evropská hospodářská komise OSN
• Technická dokumentace ke snímačům tlaku v pneumatikách, Schrader (Sensata Technologies)
• Přímé a nepřímé systémy TPMS, Continental Automotive
• Poradce k systémům kontroly tlaku v pneumatikách (Reifendruckkontrollsysteme), ADAC