Nabíjení elektromobilu doma i na veřejných stanicích

Nabíjení elektromobilu se dělí na dva světy: pomalé střídavé, které probíhá doma nebo na parkovišti, zatímco auto stejně stojí, a rychlé stejnosměrné, určené pro zastávky na delších trasách. Většinu energie dostane běžně používaný vůz tím prvním způsobem. Veřejné rychlonabíječky jsou doplněk pro dny, kdy noční nabití nestačí, a podle toho je dobré o celé věci přemýšlet.

Proč rozhoduje, kde se střídavý proud mění na stejnosměrný

Baterie umí přijmout jen stejnosměrný proud, v síti je ale střídavý. Někde ho tedy musí usměrňovač převést. Při střídavém nabíjení to dělá palubní nabíječ ve voze – poměrně malé zařízení, které u dnešních osobních aut zvládá obvykle 7,4 nebo 11 kW, u některých modelů 22 kW. Wallbox ani městský stojan v tomto režimu baterii přímo nenabíjejí. Jsou to v zásadě chytré, jištěné zásuvky, které vozu oznámí, kolik proudu si smí vzít.

U stejnosměrné stanice sedí usměrňovač ve stojanu, kde na něj je místo i chlazení. Proud jde rovnou do baterie a palubní nabíječ se obchází, proto se výkony pohybují od 50 kW do stovek kilowattů.

Z toho plyne jedna praktická věc: střídavá stanice s výkonem 22 kW nabije auto s jedenáctikilowattovým palubním nabíječem pořád jen jedenácti kilowatty. Při výběru vozu bych se proto díval na výkon palubního nabíječe dřív než na maximální stejnosměrný výkon, protože právě on určuje, jak bude vypadat nabíjení ve většině dní v roce.

Domácí zásuvka, wallbox a kolik energie stihnou za noc

Kabel do běžné zásuvky, který bývá ve výbavě vozu, pracuje s proudem kolem 10 A, tedy s výkonem přibližně 2,3 kW. Za deset hodin stání to dá zhruba 23 kWh, což pokryje běžné denní dojíždění, ale velkou baterii z nízkého stavu do rána nedoplní. Zásuvka a přívod k ní navíc nejsou stavěné na mnohahodinový odběr na hranici svých možností. Považuji proto tento kabel za rezervu na cesty a pro návštěvy u příbuzných, ne za trvalé řešení.

Wallbox má vlastní okruh, vlastní jištění a s vozem komunikuje. Jednofázový dodá 3,7 nebo 7,4 kW, třífázový 11 kW, případně 22 kW. Jedenáct kilowattů znamená přes noc bezpečně plnou baterii u naprosté většiny aut. Co všechno se kolem přívodu, jističe a řízení výkonu řeší, popisuji v článku o tom, co obnáší instalace wallboxu v rodinném domě.

V bytovém domě záleží na kapacitě přípojky celého objektu a na dohodě s ostatními vlastníky. Obvyklým řešením je několik stanic v garážích se společným řízením výkonu a měřením odběru pro jednotlivá stání.

Veřejné stojany: střídavé ve městě, stejnosměrné u dálnic

Městské střídavé stojany mají nejčastěji 11 nebo 22 kW a hodí se tam, kde auto stojí hodinu a déle – u obchodního centra, hotelu, na záchytném parkovišti. Velká část z nich má jen zásuvku, takže potřebujete vlastní kabel. Stejnosměrné stanice u hlavních tahů mají kabel vždy pevně připojený a liší se i zástrčkou. Proč tomu tak je, vysvětluje text o rozdílech mezi konektory Type 2 a CCS.

Výkon napsaný na stojanu je horní mez zařízení. Kolik skutečně poteče, určuje vůz podle teploty baterie a stavu nabití, a u stanic se dvěma kabely také to, jestli vedle nabíjí někdo další. Nabíjecí výkon během zastávky není konstantní: nejvyšší bývá při nízkém stavu nabití a zhruba od osmdesáti procent výrazně klesá. Na dlouhé trase proto radím plánovat spíš dvě kratší zastávky v pásmu, kde auto nabíjí naplno, než jednu dlouhou do plna. Jak časté rychlonabíjení působí na životnost baterie, rozebírám zvlášť.

Jak se u stojanu přihlásit a zaplatit

Stanice patří různým provozovatelům a každý má vlastní ceník. Nabíjení se spouští čipovou kartou, aplikací, u novějších rychlonabíječek i platební kartou na terminálu a u některých kombinací vozu a sítě stačí jen zapojit kabel. Účtují se především odebrané kilowatthodiny, někde k tomu přibývá poplatek za čas, kdy auto po nabití dál blokuje místo. Ceny se mezi sítěmi liší a mění se, proto je vždy rozumné podívat se na sazbu před zapojením kabelu. Podrobněji jsem způsoby přístupu popsal v článku o tom, jak fungují nabíjecí karty a aplikace u českých sítí dobíječek.

Čím začít, ještě než si auto přivezete

Za sebe bych začal doma, ne u mapy rychlonabíječek. Zjistěte hodnotu hlavního jističe, počet fází a to, jak daleko je od rozvaděče místo, kde bude auto stát. S těmito třemi údaji vám elektrikář řekne, jaký výkon je u vás reálný, a vy podle toho poznáte, jestli má smysl připlácet za vůz s výkonnějším palubním nabíječem.

Teprve potom si projděte trasy, které jezdíte několikrát do roka, a u každé si najděte dvě stejnosměrné stanice různých provozovatelů. Jedna obsazená nebo nefunkční stanice pak neznamená problém, jen změnu zastávky.

Zdroje

• ČSN EN IEC 61851-1 – Systém nabíjení elektrických vozidel vodivým propojením, obecné požadavky
• ČSN 33 2000-7-722 – Elektrické instalace nízkého napětí, napájení elektrických vozidel
• ADAC – přehledy a testy nabíjení elektromobilů (Elektroauto laden)
• ACEA – zprávy o dobíjecí infrastruktuře v Evropě