Výměna oleje a jak často ji auto skutečně potřebuje

Výměna oleje má přijít tehdy, kdy to pro daný motor a způsob provozu předepisuje výrobce – a u auta, které jezdí hlavně krátké trasy, to bývá dřív, než by majitel čekal. Univerzální číslo neexistuje. Dva stejné vozy mohou mít interval úplně jiný, pokud jeden jezdí denně sto kilometrů po dálnici a druhý tři kilometry do školky a zpět.

Proč olej stárne i v autě, které skoro nejezdí

Olej se skládá ze základového oleje a balíčku přísad. Detergenty a disperzanty udržují nečistoty rozptýlené, aby se neusazovaly, protioděrové přísady chrání místa s vysokým tlakem, například vačky, a antioxidanty brzdí stárnutí za vysokých teplot. Všechny se postupně vyčerpávají.

K tomu přistupuje znečištění. Kolem pístních kroužků pronikají do klikové skříně spaliny a s nimi palivo, vodní pára a u vznětových motorů saze. Zahřátý motor palivo a vodu z oleje zase odpaří. Motor, který se zahřát nestihne, je v oleji hromadí, a proto olej stárne i časem, nikoli pouze kilometry. Výrobci z toho důvodu udávají interval dvojím způsobem, nájezdem a dobou, a platí to, co nastane dřív.

Pevný a prodloužený interval v servisním plánu

Řada výrobců nabízí dva režimy. Pevný interval je kratší a neměnný. Prodloužený, označovaný například LongLife, počítá řídicí jednotka průběžně podle počtu studených startů, teploty oleje, zatížení a spotřebovaného paliva a k výměně vyzve hlášením na přístrojovém štítu. Vyžaduje olej s odpovídajícím schválením výrobce.

Prodloužený režim byl navržen pro auta s převahou dlouhých tras. Podle mě se pro vůz, který jezdí hlavně po městě, hodí pevný interval lépe, protože krátké jízdy jsou přesně ten provoz, ve kterém olej degraduje nejrychleji. Přenastavení režimu udělá servis při prohlídce. Výrobci ostatně ve svých plánech sami popisují ztížené podmínky – časté krátké jízdy, tažení přívěsu, prašné prostředí – a pro ně interval zkracují.

Jak číst viskozitu a specifikaci na etiketě

Údaj typu 5W-30 je viskozitní třída podle normy SAE J300. Číslo před písmenem W popisuje chování za mrazu: čím je nižší, tím snáz olej teče při studeném startu. Číslo za spojovníkem vyjadřuje viskozitu při provozní teplotě. O kvalitě oleje ale viskozita neříká nic.

Tu popisují výkonové specifikace. Evropská ACEA dělí oleje pro osobní vozy na řadu A/B a na řadu C, která má snížený obsah sulfátového popela, fosforu a síry a je určena pro motory s filtrem pevných částic a moderními katalyzátory. Americká API používá pro zážehové motory značení začínající písmenem S. Nejpřísnější bývají vlastní normy automobilek, například VW 504 00/507 00 nebo MB 229.51. Díval bych se proto na etiketě nejdřív po schválení uvedeném v návodu k vozu a viskozitu bral až jako druhý údaj; olej se správnými čísly, ale bez předepsané normy, do motoru nepatří.

U dieselů s filtrem částic má nízkopopelnatý olej přímý dopad na výfuk. Popel z oleje, který se ve válcích spálí, ve filtru zůstává natrvalo – víc o tom v článku o zaneseném DPF filtru a jeho regeneraci.

Olejový filtr a měrka mezi výměnami

Filtr zachytává částice, které by jinak kolovaly ložisky. Když se zanese, otevře se obtokový ventil a olej proudí dál nefiltrovaný, aby motor nezůstal bez mazání. Nový olej se starým filtrem proto považuji za špatný kompromis: v okruhu navíc zůstane část starého oleje i s nečistotami.

Mezi výměnami motor olej přirozeně spotřebovává, některé konstrukce víc, jiné méně; přípustnou míru uvádí výrobce. Kontrola je jednoduchá. Auto stojí na rovině, zahřátý motor je pár minut vypnutý, měrka se otře, zasune a znovu vytáhne. Hladina má být mezi ryskami. Doplňuje se olej stejné specifikace po menších dávkách, protože přeplnění motoru škodí také. Kde měrka chybí, ukáže hladinu palubní počítač.

Pozornost si zaslouží hladina, která roste. U vznětového motoru to obvykle znamená naftu v oleji z nedokončených regenerací filtru částic. Takový olej je řidší, hůř maže a první to pocítí ložiska turba; čím se opotřebené turbodmychadlo ohlašuje, popisuji zvlášť. S rostoucí hladinou bych do servisu jel hned a na termín výměny nečekal.

Co si připravit před objednáním do servisu

Doporučil bych vzít návod k vozu a opsat si z něj předepsanou normu oleje a množství náplně. V servisu se pak zeptejte, jaký olej konkrétně nalijí, a nechte si jeho specifikaci i stav kilometrů zapsat do servisní knížky nebo na zakázkový list. Sám bych se zároveň zeptal, na jaký režim intervalu je auto nastavené, protože u ojetého vozu to předchozí majitel mohl mít jinak. Olej je jen jedna část péče; jak do ní zapadá chlazení, filtry a rozvod, shrnuje přehled údržby motoru.

Zdroje

• SAE International, norma SAE J300 – Engine Oil Viscosity Classification
• ACEA, European Oil Sequences pro motorové oleje osobních a lehkých užitkových vozidel
• American Petroleum Institute, API 1509 – Engine Oil Licensing and Certification System
• Volkswagen AG, normy motorových olejů VW 504 00 a VW 507 00