Kdy se plug-in hybrid vyplatí a kdy je zbytečný

Plug-in hybrid dává smysl tomu, kdo ho může pravidelně nabíjet – ideálně každou noc – a jehož běžný den se vejde do elektrického dojezdu auta. V takovém režimu jezdí většinu času jako elektromobil a spalovací motor si nechává na víkendové a dovolenkové trasy. Bez pravidelného nabíjení je to naopak těžké benzinové auto, které vozí baterii jako zátěž. O užitečnosti tedy nerozhoduje technika samotná, ale způsob, jakým se s autem jezdí.

Co má plug-in hybrid navíc proti běžnému hybridu

Od plného hybridu se liší třemi věcmi: mnohem větší trakční baterií, silnějším elektromotorem a palubní nabíječkou se zásuvkou v karoserii. Baterie mívá kapacitu zhruba deset až dvacet pět kilowatthodin, což stačí na desítky kilometrů elektrické jízdy; nejnovější modely se dostávají i přes stovku. Kde přesně plug-in stojí mezi ostatními variantami, ukazuje přehled, který popisuje hybridní pohon a rozdíly mezi jeho variantami.

Nabíjí se střídavým proudem, v Evropě přes konektor Type 2. Palubní nabíječka bývá slabší než u elektromobilů, často jednofázová s výkonem kolem 3,7 kW, u dražších provedení silnější. Rychlé stejnosměrné nabíjení umí jen některé modely. V praxi to znamená, že plug-in se nabíjí tam, kde auto stojí několik hodin, tedy doma nebo u zaměstnavatele. Zastávka u veřejné stanice během cesty je kvůli malému nabíjecímu výkonu obvykle ztráta času.

Komu tahle technika sedí

Typický vhodný uživatel dojíždí denně kratší vzdálenost, než jaký je reálný elektrický dojezd jeho auta, parkuje na vlastním místě se zásuvkou a několikrát do měsíce jede delší trasu, kvůli které nechce čistý elektromobil. Důležité je slovo reálný. Katalogový dojezd se měří při mírných teplotách a klidné jízdě; v zimě, s topením a na rychlostní silnici bývá citelně kratší. Sám bych proto počítal s rezervou a hledal auto, jehož udávaný dojezd převyšuje mou denní trasu aspoň o třetinu.

Za podceňovanou výhodu považuji jízdní komfort. Silný elektromotor reaguje na plyn okamžitě, ve městě auto jede tiše a spalovací motor se nemusí trápit krátkými studenými úseky, které mu škodí nejvíc.

Kdy je plug-in hybrid zbytečný

První případ je jednoduchý: není kde nabíjet. Kdo parkuje na ulici nebo v garáži bez zásuvky a spoléhá na příležitostné dobití u obchodu, bude většinu času jezdit s prázdnou baterií. Auto se pak chová jako plný hybrid, jenže o pár set kilogramů těžší, často s menší palivovou nádrží a menším zavazadlovým prostorem, protože baterie někde být musí.

Druhý případ jsou převážně dálniční kilometry. Elektrický dojezd se při vysoké rychlosti vyčerpá během první půlhodiny a zbytek cesty táhne těžké auto samotný benzinový motor. Tady podle mě vychází lépe úsporný spalovací motor nebo plný hybrid a u řidičů, kteří mají možnost nabíjet na trase i v cíli, už rovnou elektromobil.

Třetí případ je méně zřejmý – velmi krátké trasy bez jediné delší jízdy. Spalovací motor se pak nespustí celé týdny, palivo v nádrži stárne a olej se nikdy pořádně neprohřeje. Výrobci na to pamatují a řídicí jednotka si občas vynutí chod motoru, aby se palivo spotřebovalo a soustava promazala. Kdo ale motor nepotřebuje vůbec, vozí ho s sebou zbytečně a lépe mu poslouží elektromobil.

Jak s plug-in hybridem zacházet, aby fungoval

Základ je nabíjet po každé jízdě, ne až když je baterie prázdná. Většina aut nabízí několik jízdních režimů: čistě elektrický, hybridní a režim, který energii šetří na později. Ten poslední se hodí na trase, která začíná dálnicí a končí ve městě – elektřinu má smysl nechat právě na město, kde je elektromotor nejúčinnější.

Režimu, v němž spalovací motor za jízdy dobíjí baterii, bych se spíš vyhýbal. Motor při něm pracuje s vyšší zátěží a výroba elektřiny z benzinu je nejméně účinný způsob, jak baterii naplnit; využití má snad jen před vjezdem do oblasti, kterou chcete projet potichu.

V zimě pomáhá předehřátí kabiny, dokud je auto ještě připojené k nabíječce. Teplo se tak vezme ze sítě, ne z baterie. Některé plug-in hybridy navíc při mrazech spouštějí spalovací motor jen kvůli topení, pokud nemají dost výkonné elektrické topení nebo tepelné čerpadlo – při výběru se na to vyplatí zeptat. Pokud domácí nabíjení teprve plánujete, zásuvku nebo wallbox nechte posoudit a zapojit elektrikáře s oprávněním; několikahodinový odběr velkého proudu je pro starou instalaci jiná zátěž než varná konvice.

Kdo nabíjet nechce nebo nemá kde, ale o elektrickou výpomoc stojí, může se podívat, co umí mild hybrid se 48V systémem, který žádnou zásuvku nepotřebuje.

Před rozhodnutím doporučuji udělat si malý test na papíře: vezměte posledních čtrnáct dní a ke každému dni si napište, kolik kilometrů jste ujeli a jestli auto v noci stálo u zásuvky. Pokud se většina dní vejde do elektrického dojezdu a zásuvka byla po ruce, plug-in hybrid pro vás bude pracovat. Pokud ne, je poctivější zvolit jiný pohon.

Zdroje

• International Council on Clean Transportation (ICCT) a Fraunhofer ISI – Real-world usage of plug-in hybrid electric vehicles
• IEC 62196-2 – Vidlice, zásuvky a vozidlová zásuvná spojení pro nabíjení střídavým proudem (konektor Type 2)
• ADAC – Plug-in-Hybride: přehled techniky a měření spotřeby v testu Ecotest
• Robert Bosch GmbH – Automotive Handbook, kapitola o plug-in hybridních pohonech